Stejně jako angličtina, rozlišuje také němčina tři druhy členů. Jsou to člen určitý, neurčitý a nulový.

Ptáte se, k čemu jsou potřebné členy? Proč jsou tak důležité? Díky nim například poznáme, zda má mluvčí na mysli něco konkrétního nebo mluví jen obecně, zda mluví jen o jedné nebo o více osobách či věcech, a především zjistíte pád a rod podstatného jména.

Němčina totiž na rozdíl od češtiny neskloňuje pomocí koncovek, ale pomocí pádů a členů. Bez jejich znalosti se v němčině zkrátka neobejdete. Kdy a který člen použít, se dozvíte v tomto článku.

Určitý člen (der, die, das)

der bestimmte Artikel

Určitý člen stojí vždy před podstatným jménem.

Určitý člen můžete přeložit ukazovacím zájmenem: der – ten, die – ta, das – to.

Určitý člen používáme, když společně s posluchačem máme na mysli naprosto stejné osoby nebo věci. (Buď je právě vidíme, nebo jsme o nich dříve mluvili. Zkrátka, když se zeptám: Magst du das Mädchen? Líbí se ti ta dívka? a použiji určitý člen, já i spoluchač přesně víme, o kterou dívku se jedná. Oba dva si představíme tu samou dívku.)

Určitý člen (der, die das) v jednotném čísle

Podívejte se, jak vypadá jeho tvar v jednotném čísle pro mužský, ženský a střední rod.

Určitý člen (der, die das) v množném čísle

V možném čísle si vystačíme s jedním tvarem pro všechny tři rody:

1. pád	die
2. pád	der
3. pád	den
4. pád	die

Použití určitého členu (der, die, das)

1. Určitý člen používáme, pokud máme na mysli někoho nebo něco konkrétního:

   Das ist der Mann, der mir geholfen hat. To je ten muž, který mi pomohl.

    

2. Člen určitý použijeme před podstatným jménem, o kterém jsme se již zmínili.

   Sie hat einen Hund. Der Hund ist wirklich sehr groß. Má psa. Ten pes je opravdu veliký.

   V první větě oznamuji, že má psa. Nějakého psa. Až ve druhé větě toho psa blíže specifikuji.

    

3. Určitý člen používáme se jmény hor, pohoří, moří, jezer, řek a souhvězdí.

   der Matterhorn – Matterhorn

   die Alpen – Alpy

   der Bodensee – Bodamské jezero

   die Elbe – Labe

    

4. Člen určitý stojí před jmény ostrovů, krajin a zemí ženského a mužského rodu:

   die Slowakei – Slovensko

   die Türkei – Turecko

   die Schweiz – Švýcarsko

   der Libanon –Libanon

   die Riviera – Riviéra

   die Krim – Krym

   Určitý člen používáme se jmény zemí v množném čísle, nebo zemí, které mají v názvu „Republik, Union, Staat“:

   die Niederlande – Nizozemí

   die Tschechische Republik- Česká republika

    

5. Určitý člen je používán se jmény ulic, budov, institucí a lodí:

   die Goldene Straße – Zlatá ulička

   die Marienkirche – kostel panny Marie

   die Titanic – Titanik

    

6. Člen určitý stojí před názvy uměleckých děl, divadelních rolí a povolání.

   Sie spielte die Julia wunderbar. - Nádherně zahrála Julii.

   Er hat die Sixtinische Kapelle besucht. - Navštívil Sixtinskou kapli.

   Der Bundeskanzler wird vom Bundestag gewähl. Spolkový kancléř je volen Spolkovým sněmem.

    

7. Člen určitý stojí před názvy novin a časopisů:

   Er liest die Berliner Zeitung jeden Tag. - Každý den čte Berliner Zeitung.

    

8. Člen určitý se používá před superlativy:

   Das ist das schönste Geschenk, das ich ja bekommen habe. To je ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala.

   Er ist der Schnellste von allen. Je nejrychlejší ze všech.

Neurčitý člen (ein, eine, ein)

der unbestimmte Artikel

Také člen neurčitý stojí před podstatným jménem.

Používáme jej, když mluvíme o osobách nebo věcech obecně. Nemáme na mysli žádnou konkrétní osobu nebo věc. Neurčitý člen použijeme také tehdy, když osoby nebo věci zmiňujeme poprvé.

Neurčitý člen lze přeložit jako: ein – nějaký / jeden, eine – nějaká / jedna, ein – nějaké / jedno.

Neurčitý člen (ein, eine, ein) v jednotném čísle

Takto vypadají jeho tvary pro mužský, ženský a střední rod jednotného čísla:

Neurčitý člen (ein, eine, ein) v množném čísle

V možném čísle se neurčitý člen nepoužívá! Neurčitý člen vychází totiž z číslovky "eins" = "jedna". A číslovku jedna v množném čísle nelze použít (Neřeknete:Hier sind eine Schuhe. Tady jsou jedna boty.) A co tedy s tím? Zkrátka a dobře člen úplně vynecháte. (Hier sind Schuhe. Tady jsou boty.)

Použití neurčitého členu (ein, eine, ein)

1. Člen neurčitý použijeme tehdy, když mluvíme o něčem poprvé.

   In diesem Haus wohnt eine Frau. Die Frau hat einen Hund. V tomto domě bydlí (nějaká) žena. Ta žena má psa.

   Ich möchte ein Auto kaufen. Das Auto soll nicht teuer sein. Chci si koupit (nějaké) auto. To auto by nemělo být drahé.

    

2. Neurčitý člen použijeme také tehdy, pokud mluvíme o nějaké osobě či věci obecně, nemáme na mysli nic nebo nikoho konkrétního.

   Wo ist hier ein Supermarkt? Kde je tady nějaký supermarket?

   Hledám jakýkoliv supermarket. Je mi jedno, zda to bude Tesco, Kaufland, atd.

   Ich brauche ein neues T-Shirt. Potřebuji nové tričko.

   Konstatuji, že nemám co na sebe. Ještě nemám představu o žádném konkrétním triku.

    

3. Neurčitý člen použijeme tehdy, pokud mluvíme o nějaké skupině, třídě, do které přiřazujeme podstatné jméno.

   Der Hund ist ein Tier. Pes je zvíře.

   Der Zug ist ein Verkehrsmittel. Vlak je dopravní prostředek.

    

4. A zároveň použijeme neurčitý člen, pokud máme na mysli jednoho zástupce nějaké třídy.

   Eine Jacht kostet viel Geld. Jachta stojí spoustu peněz.

   Nemám na mysli žádnou konkrétní jachtu. Konstatuji, že jachty, obecně, jsou drahé.

    

NULOVÝ ČLEN

Použít nulový člen vlastně znamená, že nepoužijete žádný člen. Ano, existují podstatná jména, která se nepoužívají ani se členem určitým, ani se členem neurčitým.

To se například týká podstatných jmen, která byla v jednotném čísle uvedena se členem neurčitým, ale v množném čísle už žádný člen nemají. Dále se sním setkáte u vlastních jmen, geografických názvů, atd.

Použití nulového členu

1. Nulový člen použijeme u podstatných jmen v množném čísle, pokud stála v jednotném čísle s neurčitým členem.

   Dort stehen Kinder.Tam stojí děti.

   Ich möchte T-Shirts kaufen. Chci si koupit trička.

   Züge sind wichtige Verkehrsmittel. Vlaky jsou důležté dopravní prostředky.

    

2. Nulový člen stojí před názvy povolání, funkcí, národností.

   Er ist Jurist.Je právník.

   Sie arbeitet als Lehrerin. Pracuje jako učitelka.

   Er ist Französe. Je Francouz.

    

3. Nulový člen stojí před abstraktními podstatnými jmény, hromadnými či látkovými.

   Hast du Angst? Máš strach?

   Sie hat Geduld. Má trpělivost.

   Ich liebe Musik. Mám ráda hudbu.

    

4. Nulový člen se používá při pozdravech a přáních:

   Auf Wiedersehen! Nashledanou!

   Guten Tag! Dobrý den!

    

5. Nulový člen sotjí před názvy kontinentů, zemí středního rodu, ostrovů nebo měst bez přívlastku.

   Afrika, Amerika, Australien, Asien, Europa.

   Ich komme aus Europa. Pocházím z Evropy.

   Frankreich - Francie, Polen - Polsko, Ungarn – Maďarsko

   Er ist aus Berlin. Je z Berlína.

   Ich fahre nach Prag. Jedu do Prahy.

    

6. Nulový člen stojí u názvů vyučovacích a studijních předmětů

   Ich habe eine Eins in Mathematik bekommen. Dostal jsem jedničku z matematiky.

   Sie hat kleine Schwierigkeiten in English. Má menší problémy v angličtině.

    

7. Nulový člen se používá v ustálených spojeních a vazbách:

   zu Hause - doma

   nach Hause - domů

   Sport treiben - sportovat

   Fußball spielen - hrát fotbal