S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek s tím souhlasíte.

NOVINKY

arr3Španělština je tady!Prohlédněte si náš nejnovější produkt:   Španělština - Základní slovní zásoba klikněte na...

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 578 Kč
skladem
naše cena 799 Kč
skladem

ZBOŽÍ V AKCI

KONTAKTY

Mgr. Zuzana Hrabcová - Karticky.cz
Skalice 447
738 01 Frýdek-Místek
tel: +420 608 616 916
info(a)karticky.cz

ANKETA

Co se vám nejlépe učí?

Slovíčka 37% Věty 23% Zřetězené věty 33% Je mi to jedno 7%


Určitý člen / Neurčitý člen / Nulový člen

Neurčitý člen, určitý člen, nulový člen - a / an, the

Co jsou to členy, jak a kdy se používají? S tím Vás seznámíme v tomto článku.

Členy (a, an, the) se používají vždy s podstatným jménem, o kterém nám řeknou blíže další informace. Ze samotného členu se dozvíme, zda se mluví o něčem obecně (a, an), nebo se jedná o něco konkrétního (the), zda má mluvčí na mysli celou skupinu osob nebo věcí, nebo je řeč jen o jediném členu skupiny.

Dobrou zprávou je, že členy mají jeden jediný tvar, který nikdy nemění. Je tedy jedno, s jakým podstatným jménem či v jakém pádě jej použijete. Pokud je před podstatným jménem ještě jedno či více přídavných jmen, pak stojí člen před nimi. Člen se nepoužívá v případě, že před podstatným jménem stojí přivlastňovací zájmeno (my, your , her, his,…), ukazovací zájmeno (this, that) a další slova jako: some, any, no, atd.

a car, a blue car, a dark blue car / my car, my blue car, my dark blue car

NIKOLIV: a my blue car, my blue a car

the house, the big house, the big wooden house/ this house, this big house, this big wooden house

NIKOLIV: my the house, the my house,…

 

Angličtina rozlišuje člen neurčitý (a, an), člen určitý (the) a nakonec ještě tzv. člen nulový.

Neurčitý člen "a / an" - Indefinite article

Jak jste si dobře všimli, má neurčitý člen dva tvary: „a“, „an“. A to z důvodu lepší výslovnosti. Kdy použít tvar „a“ a kdy „an“?

A

Neurčitý člen „a“ patří před ta podstatná jména, která začínají na vyslovovanou souhlásku.

a house (h)

a clock (k)

a universe (j -na začátku stojí sice písmeno „u“, ale vyslovujeme „j“)

AN

Neurčitý člen „an“ patří před ta podstatná jména, která začínají na vyslovovanou samohlásku.

an apple (e)

an hour (a – na začátku je sice písmeno „h“, ale vyslovujeme písmeno „a“)

 

Kdy použít neurčitý člen "a / an"?

  1. Uvádíme novou informaci

Neurčitý člen používáme tehdy, když mluvíme o něčem poprvé. Respektive, když uvádíme novou informaci. Pokud o dané věci dále mluvíme, pak už použijeme určitý člen. Už se nejedná o novou informaci. Posluchač už ví, co máme na mysli.

I have got two children, a boy and a girl. The boy is seven and the girl is five. Mám dvě děti, kluka a holku. Klukovi je sedm a holčičce je pět.

Po letech jste na rodinné oslavě a tetička ze třetího kolena se ptá, zda máte děti. To, že máte kluka a holčičku je pro tetu nová informace. Proto použijete neurčitý člen. Když mluvíte o jejich věku, tetička už ví, že mluvíte o svých dětech, a proto je tam určitý člen.

  1. Mluvíme o lidech nebo věcech obecně

Neurčitý člen také použijeme, když mluvíme o něčem obecně, nemáme na mysli nic a nikoho konkrétního.

Is there a cinema near here? Je tady poblíž kino? (Jste v cizím městě a chcete se jít podívat na film. Hledáte nějaké kino, je jedno jaké.)

Please, sit down on a chair. Prosím posaďte se na židli. (V místnosti je spousta volných židlí, je jedno, kterou si vyberete.)

  1. Povolání

Člen neurčitý se používá tehdy, když mluvíme o povolání.

He‘s a good teacher. Je dobrý učitel.

She would like to be a doctor. Chtěla by být doktorkou.

  1. Neurčitý člen použijeme tehdy, když chceme říct, o jakou věc nebo osobu se jedná. Pokud je ale věc či osoba uvedena v množném čísle, pak se žádný člen nepoužívá.

He is a good student. Je dobrý student.

She is a very nice girl. Je velmi krásná dívka.

This is a beautiful house. Tohle je nádherný dům.

  1. Místo číslovky jedna

Neurčitý člen „a, an“, je vlastně zkratkou z číslovky „one“.

Can I ask a question? Mohu položit otázku? (Chcete se zeptat na jednu otázku, chcete se na něco zeptat.)

ALE

What was the question, please? Jak zněla ta otázka, prosím? (Máte na mysli konkrétní otázku, která před chvílí zazněla, a vy jste jí nerozuměli.)

Proto neurčitý člen nikdy nepoužívejte před podstatným jménem v množném čísle.

Stejně tak člen neurčitý nelze použít před abstraktním nebo nepočitatelným podstatným jménem.

a banana NIKOLIV a bananas

love NIKOLIV a love („love“ je totiž abstraktní podstatné jméno)

water NIKOLIV a water („water“ je nepočitatelné podstatné jméno)

Místo členu neurčitého se používá člen určitý popřípadě člen nulový.

 

Určitý člen "the" - Definite article

Určitý člen „the“ má sice jen jeden tvar, ale vyslovuje se dvěma způsoby. Záleží na tom, na jakou vyslovovanou hlásku začíná podstatné jméno, před kterým tento člen stojí.

Pokud začíná podstatné jméno na vyslovovanou souhlásku, pak jej vyslovíte tak, že dáte jazyk mezi zuby a řeknete "z".

the moon (měsíc)

the chair (židle)

the universe (vesmír)

Pokud začíná podstatné jméno na vyslovovanou samohlásku, pak jej vyslovíte tak, že dáte jazyk mezi zuby a vyslovíte "z" a "í".

the apple (jablko)

the orange (pomeranč)

the ant (mravenec)

Kdy použít určitý člen "the"?

1. Když máme na mysli konkrétní věc, osobu.

Člen určitý použijeme tehdy, když mluvíme o něčem konkrétním. Také posluchač ví, o čem se bavíme.

Did she get the job? Dostala tu práci? (Víme, že se ucházela o konkrétní práci a ptáme se, zda ji dostala.)

Where is the book I lend you? Kde je ta kniha, kterou jsem ti půjčil?(Ptám se na tu konkrétní vypůjčenou knihu.)

2. Když ze situace vyplyne, kterou věc či osobu máme na mysli.

Can you shut the door, please? Můžeš prosím zavřít dveře? (Máme na mysli dveře do tohoto pokoje.)

The cinema is at the end of the street. Kino je na konci ulice. (Na konci této ulice, na které nyní stojíme.)

3. Určitý člen se používá ve spojení go to the dentist, the doctor, the bank, the post office.

Když je zmiňujeme, víme, kam přesně jdeme.

I go to the dentist today. Dnes jdu k zubaři. (Mám na mysli konkrétního zubaře, ke kterému obvykle chodím.)

4. Určitý člen se často používá s přídavným jménem, pokud mluvíme o skupině lidí.

the rich = bohatí (lidé), the young = mladí (lidé), the elderly = staří (lidé), the poor = chudí (lidé)

5. Člen určitý používáme také před přídavnými jmény ve třetím stupni (the longest, the biggest…), dále před řadovými číslovkami (the first, the second), před „the same“.

What is the longest river in the world? Jaká je nejdelší řeka na světě?

The children’s room is on the first floor. Dětský pokoj je v prvním patře.

Look, he has the same camera as I have. Podívej, má stejný foťák jako já.

We live in the same street. Bydlíme ve stejné ulici.

6. the radio, the cinema

I listen to the radio in the morning. Ráno poslouchám rádio.

ALE

Did you watch television last night? Díval ses včera večer na televizi? (Všimněte si, že se televize používá bez členu)

Do you want to go to the cinema? Chceš jít do kina?

 

Nulový člen - Zero article

Co je to nulový člen? Nulový člen znamená, že před podstatným jménem žádný člen nestojí. V angličtině jsou také taková podstatná jména, která žádný člen nepřibírají.

Kdy použít nulový člen?

1. Před počitatelnými podstatnými jmény v množném čísle a také před nepočitatelnými podstatnými jmény, pokud o nich mluvíme obecně, nemáme na mysli nic a nikoho konkrétního.

I like animals. Mám ráda zvířata. (Nemyslím teď žádné konkrétní zvíře, ale zvířata celkově.)

I’m afraid of spiders. Bojím se pavouků. (Nemám na mysli konkrétního pavouka. Děsí mě pavouci obecně. Je jedno, jak je veliký, jaký je to druh.)

Sugar isn’t good for your teeth. Cukr není dobrý pro tvé zuby.

ALE Can you pass me the sugar, please? Můžeš mi prosím podat cukr?

Children are playing in the street. Na ulici si hrají děti. (Nemluvím o žádných konkrétních dětech. Já ty děti neznám.)

ALE

The children are playing in the street. Děti si hrají na ulici. (Myslím tím své děti a děti svých sousedů. Jsou to děti, které znám.)

2. Člen nepatří před: breakfast, lunch, diner

What do you want for breakfast? Co chceš na snídani?

Lunch is ready! Oběd je hotový!

3. Člen se nepoužívá ve frázích obsahujících: bed, work, home

I´m tired. I go to bed. Jsem unavený. Jdu do postele.

Are the children in bed? Jsou děti v posteli? (Myslím, zda už naše děti spí.)

What time do you go to work? V kolik hodin chodíš do práce?

It’s late. I have to go home.Je pozdě,musím jít dmů.

 4. Kdy se nepoužívá člen před: school, university, college, hospital, church, prison

Pokud zmiňujeme tyto instituce v souvislosti s účelem, ke kterému slouží, pak nepoužíváme člen (když chodíme do školy jako žáci, když jsme v nemocnici jako pacienti). Pokud ale o nich mluvíme jako o budově, o stavbě, kam jdeme, pak je používáme se členem.

I go to school every day. Každý den chodím do školy. (Nemluvím o žádné konkrétní škole, ale o tom, že jsem školou povinný. Jsem žákem školy)

My parents have to go to the school because my teacher wants to speak with them. Rodiče musí jít do školy, protože chce s nimi mluvit má učitelka. (Rodiče nechodí do školy jako žáci, je to místo, kam si jdou promluvit s učitelkou.)

Peter was taken to hospital. Odvezli Petra do nemocnice. (Je tam jako pacient.)

We went to the hospital to visit him. Šli jsme ho navštívit do nemocnice. (Šli jsme tam jako návštěva, nikoliv jako pacienti.)

 

NDA1OWV